Po proflákaném úterý s odpískaným lodním výletem na Lanna Island jsem si ve středu zajel opět sám bez Richarda na metrem dosažitelný Lantau Island. Na stanici metra Jordan jsem si koupil jednosměrnou jízdenku za 17,50 HK dolarů. Po červené Tsuen Wan Line jsem jel až do stanice Lai King. Tam jsem přestoupil na oranžovou Tung Chung Line a jel až na konečnou stanici Tung Chung.
Perfektně čisté metro v Hongkongu (Mart Eslem)
V městečku Tung Chung jsem si koupil lístek na lanovku do vesničky Ngong Ping. Těšil jsem se na to, jak uteču davu z přecpaných ulic a trochu se projdu přírodou. Po půl hodině čekání ve frontě na lanovku jsem však nebyl schopen dále snášet tlačenici uprostřed davu a odešel jsem pryč. Zprvu jsem si myslel, že do vesničky půjdu pěšky. Tři až čtyři hodiny pochodu mě však donutily změnit názor.
Za 35 HK dolarů jsem si tedy koupil jízdenku na autobus číslo 23, který odjížděl z malého autobusového nádraží vedle terminálu lanovky. Předpokládal jsem, že lanovky využiju alespoň na zpáteční cestě. Cesta autobusem sice zabere asi dvojnásobně dlouhý čas, ovšem čekání na odjezd bylo pouze 15 minut.
Silnice se prodírala kopcovitým terénem a já si užíval pohledu na zelený les na obou stranách. Občas bylo možné sledovat i pobřeží Jihočínského moře. Po tolika dnech uprostřed betonu a skla to pro mě byl hotový balzám na duši a smysly.
Vesnička Ngong Ping mě však opět uvrhla téměř do zoufalství. Prostor ryzího turistického hurvajsingu v té nejdravější podobě. Předražené suvenýry a rychlá občerstvení za průčelími „typické“ horské vesničky v Potěmkinově stylu.
Hurvajsingová vesnička Ngong Ping na Lantau Islandu (Mart Eslem)
Panoptikum totální konzumní zhovadilosti přilepené k atrakci číslo jedna. Tian Tan Buddha, známí jako Big Buddha. Největší bronzová socha sedícího Buddhy pod otevřeným nebem. A to na celém světě.
Lantau Island – Tian Tan Buddha alias Big Buddha (Mart Eslem)
Socha měří 34 metrů i s podstavcem. Sochu je možné obejít kolem dokola po balkónu s kamenným zábradlím. Sedící Buddha váží 202 tun a v prostoru pod jeho podstavcem je malé muzeum, věnované Buddhově učení.
Největší bronzová socha sedícího Buddhy pod otevřeným nebem na celém světě je na Lantau Islandu (Mart Eslem)
Kdokoli se chce poklonit obří soše, musí pěšky zdolat 268 schodů. Schodiště je poměrně úzké a bylo místy dosti problematické se vyhýbat turistům, kteří se v transu věnovali módním selfie fotkám s Buddhou v pozadí. Udělat proto jakoukoli ucházející fotku bylo téměř nemožné. Zatažená obloha focení taktéž nepřála.
Lantau Island – 268 schodů k Velkému sedícímu Buddhovi (Mart Eslem)
Návštěva Buddhy pro mě bylo velkým zklamáním. Co jsem však čekal od okolí sochy vybudované teprve roku 1990? Snad ne nějaké duchovní povznesení…
Sochy na plošině okolo sedícího Buddhy na Lantau Islandu (Mart Eslem)
Dojem a náladu povznesl alespoň krátký pochod přírodou k tzv. Wisdom Path. Cesta k moudrosti vedla lesem, zelení a tichem. Po mnoha dnech jsem si užíval každý lísteček, kvítek i stéblo trávy. Když jsem pak došel ke kvetoucím keřům, kolem nichž poletovaly desítky různobarevných motýlů, téměř jsem se zajíkal blahem.
Motýl na Lantau Islandu (Mart Eslem)
Mé vnitřní rozpoložení zřejmě zaujalo toulavého psíka, který se ke mně cestou přidal a neopustil mě po celou dobu mého pochodu. A to přestože jsem mu vůbec nic nedal. Loudivým pohledem se pokoušel něco ze mě vyzískat, ale brzy pochopil, že ze mě nic nevyrazí. I přesto mě však věrně doprovázel dál.
Toulky při cestě k Wisdom Path na Lantau Islandu (Mart Eslem)
Chodník moudrosti stojí na úpatí kopce. Úzká cestička po kamenných stupíncích vede mezi 38mi dřevenými sloupy. Sloupy jsou odhadem maximálně 5 metrů vysoké a jedná se o rozpůlené kmeny stromů, upevněné v zemi. Na hladkých stranách rozpůlených kmenů jsou nápisy v čínském kaligrafickém písmu. Bohužel nelze nikde zjistit, co jednotlivé nápisy znamenají. Jedná se o moudrá přísloví a lidová rčení, odvolávající se na Confucia, budhismus a taoismus…
Wisdom Path na Lantau Islandu (Mart Eslem)
Klidné a sugestivní místo lákalo pouze hrstku lidí z davu okolo Buddhovi sochy a turistické „Potěmkinovi“ vesnice. Nemohl jsem si při té příležitosti nevybavit verš z bible o dvou branách.
„Vcházejte těsnou branou, neboť prostorná je brána a široká je cesta, která vede do záhuby. A mnoho je těch, kteří vcházejí skrze ni. Těsná je brána a úzká je cesta, která vede k životu a málo je těch, kteří ji nalézají.“
Jakoby potvrzení toho, že náboženství nemá s Bohem nic společného. Pozlátko náboženství přitahuje davy, ale Bůh je přitom intimní záležitostí každého z nás. Můžeme si ho nejlépe uvědomovat právě o samotě na místech jako je Wisdom Path. Stačí jen otevřít své srdce a nenechat si zatemnit mysl civilizační nicotou…
Nebyl jsem ochotný nechat se vysávat davem v tlačenici na lanovku a vzdal jsem i zpáteční cestu. Jízdenku jsem tak nechal propadnout. Plně jsem alespoň využil tu zpáteční na autobus. Po klidu a míru u Wisdom Path jsem opět byl zpět ve víru globální prázdnoty překotně zotročující dav. Lidé okolo mě vůbec nežili realitou. Ať uprostřed obchodního centra nebo ve vagonu metra, naprostá většina byla vtažena do matrixu displejí svých „chytrých“ telefonů. Zotročit dav něčím, za c
Chodník moudrosti na Lantau Islandu nabízí lidová rčení a moudra od Confucia, z budhismu a taoismu (Mart Eslem)
o ještě ochotně a rád platí, to je jeden z vrcholných kousků globálního konzumního světa. A v Asii se to zřejmě obzvláště daří. Prostornou branou tam prochází stále více a více lidí…
