Kohouti kokrhají ráno při svítání nebo jsem si to alespoň vždy myslel. S jedinou výjimkou, kohouti v El Remate na břehu jezera Petén Itzá se překřikují celou noc. A s jakou vervou. Ani špunty do uší, které nás dokázaly navzájem ochránit od chrápání, na jejich kokrhání nestačily. Chvílemi jsme v noci měli pocit, že jsme snad uprostřed kohoutích zápasů. Tak vehementně se kohouti projevovali.
I díky kohoutům jsme nezaspali náš výlet do Tikalu. Jinak nevím, jak bychom se v půl páté ráno vzbudili. Naštěstí s námi jely do Tikalu i tři Američanky, které jsme včera potkali v autobuse, a protože spaly ve vedlejším pokoji, lehce ráno zaklepaly na dřevěnou stěnu rozdělující naše pokoje. Děvčata měla vlastní budík, takže jsme mohli spát bez obav a v klidu. Nebýt samozřejmě horlivě kokrhajících kohoutů.
Zhruba třicet kilometrům severně od El Remate leží v neproniknutelné džungli největší guatemalské provincie El Petén, magické město Tikal. Na ploše zhruba šestnácti kilometrů čtverečních pohltila džungle okolo čtyř tisíc staveb různých pyramid, chrámů, paláců a vícepatrových obytných domů. Tikal je jedinečné místo, které člověka neobyčejně prostupuje svým klidem, svou majestátností a mystikou. Je to místo, které by si člověk měl užívat o samotě, nikoli uprostřed štěbetajícího davu turistů. Díky tomu, že jsme si přivstali, měli jsme možnost pobývat na mnoha místech o samotě a nasávat mystiku a energii starodávného města, které bylo založeno již sedmset let před naším letopočtem.
Tajemné město Tikal, El Petén, Guatemala (Mart Eslem)
Tikal leží na skalnatém vápencovém podloží, které přirozeně vystupuje z okolní bažinaté džungle. Přijeli jsme do Tikalu ještě za tmy, abychom se mohli kochat ranním rozbřeskem, který bývá majestátní. Jitřní opar se zvedá, ptáci zahajují svůj ranní koncert a první teplé paprsky slunce vytlačují noční chlad. Na něco takového jsme mohli zapomenout. Možná, že okolní džungle vypocovala noční vlhko, ovšem vydatný déšť jej opět navracel do zeleného podrostu.
Většinu času jsme se skrývali pod četnými přístřešky, které jsou společně se sociálními zařízeními roztroušeny po celém areálu. Za ranní moknutí jsme zaplatili jako cizinci 150 quetzalů, oproti 25ti, které jsou požadovány po místních lidech. Peněz jsme však nelitovali i přes vydatný déšť. A při procházení po Plaza Central, obklopené čtyřmi stavbami přesně orientovanými do čtyř světových stran, nelitovali ani časného vstávání.
Někdejší centrum moci obklopují snad nejimpozantnější stavby celého Tikalu. Na severu a na jihu stojí dvě Akropole. Tzv. Aerópolis del Norte původně tvořilo šestnáct chrámů. Jedná se o jednu z nejstarších staveb Tikalu a jeho budování trvalo více než tisíc let. Kdysi svaté místo, kde bývali pochováváni vládcové města, dnes úpí pod neúprosným vlhkem pralesa. Zdi chrámů z podivně měkkého kamene, který nám spíše než vápenec připomínal svou poddajností mastek, se drolí a doslova rozpadají před očima. Mastek nás napadl proto, že se do kamene dalo rýt pouhým nehtem.
Vápencové stavby v Tikalu, El Petén, Guatemala (Mart Eslem)
Na opačné straně náměstí stojí Aerópolis Central. Býval to nejrozlehlejší residenční, politický a administrativní komplex ve městě. Právě tam jsme se ocitli naprosto sami. Nerušeni davem návštěvníků, který zahltil Tikal před polednem. Vyšplhal jsem se po kluzkém úzkém schodišti až na střechu jedné z budov a ohromeně sledoval vrcholky chrámů, které tu a tam vystupovaly z jednolitého zeleného porostu. Obzvláště majestátně působit tzv. Chrám V, vykukující pár set metrů dále na jih nad koruny okolních stromů.
Tikal přímo vybízí k tomu, aby si člověk vylezl na vrchol některého z chrámů a nikým nerušen se oddával hluboké meditaci nebo si zde zacvičil trochu jógy. Jsem přesvědčen, že by takový jedinec byl velice překvapen, na jaké síly by se mu podařilo naladit. Odměnou by mu snad byly i záblesky z minulosti tajemného města Mayů.
Dodnes se vlastně pořádně neví, proč zdejší vyspělá civilizace tak náhled zanikla a opustila Tikal. Společně s Richardem jsme spekulovali o možných důvodech. Možná si uvědomila, že kámen používaný ke stavbě chrámů neodolá zubu času, když jim stavby začaly chátrat a padat na hlavu. To byla první nesmělá spekulace.
Další humornou variantou byla příšerná kluzkost kamenného podloží. Zvláště v dešti bylo o zdraví pohybovat se po kamenných cestách a schodištích. Na druhou stranu to může být i určitý druh pomsty západnímu turistovi, který znesvěcuje posvátná mayská místa.
Dalším, a pro nás dva s Richardem mnohem reálnějším důvodem zániku civilizace bylo přetnutí kontaktů s nějakou vyšší mocí nebo mimozemskou civilizací. Při pohledu na okolní stavby, převázně na architekturu chrámových pyramid, se člověku nechce věřit, že něco takového mohl vystavět přírodní národ Mayů jen tak sám od sebe. Přímo se nabízí, že stavby navrhl někdo odjinud. Mayové se mu zřejmě zprotivili a on je potrestal přerušením toku vědomostí nebo kosmické energie, která město držela při životě.
Tikal musí být zdrojem určité minimálně duchovní energie. Svědčí o tom i současné oltáře nynějších mayských šamanů či duchovních, které se nacházejí ve formě kruhových kamenných ohnišť před většinou bývalých chrámů. Zřejmě další důkaz toho, že Mayové byli a stále jsou napojeni na něco nebo někoho, co nám příslušníkům západní civilizace stále uniká.
Na východní straně Centrálního náměstí Tikalu se tyčí Chrám II, nebo-li Chrám Masek. Tuto chrámovou pyramidu nechal vystavět panovník Ah Cacao a stavbě daly jméno dvě masky zdobící široké hlavní schodiště. Na vrcholku schodiště stojí jakási chrámová nástavba, ve které býval nástěnný obraz zobrazující popravu zajatce.
Chrám II nebo-li Chrám masek v Tikalu, El Petén, Guatemala (Mart Eslem)
Přílišná krvavost mayských rituálů mohla také být důvodem zániku říše, a to ať již z důvodů duchovních, nebo pouze díky nevoli porobených národů v okolí města, které v dobách největšího rozkvětu mívalo až přes padesát tisíc obyvatel. Některé zdroje hovoří dokonce o dvoustechtisících.
Ať již poddaní nebo zajatci, každý z nich musel vzhlížet s náramnou úctou a pokorou hraničící až se strachem na majestátní Chrám I nazývaný Chrám velkého jaguára. Pětačtyřicet metrů vysoká pyramida obsahuje kryptu panovníka Ah Cacaa, ve které byla roku 1963 objevena kromě mnoha dalších vzácných hrobových předmětů i nefritová maska.
Chrám I nebo-li Chrám velkého jaguára, El Petén, Guatemala (Mart Eslem)
Kromě Centrálního náměstí, kde jsme strávili i nejvíce času, jsme si prohlédli i další dva Chrámy číslo IV a V. Chrám IV leží ve východní části Tikalu a jedná se o nejvyšší antickou stavbu Střední Ameriky. Podobným prohlášením je však pyšní téměř každý významnější areál mayských ruin, takže je třeba vše brát s určitou rezervou. Chrám IV známý také jako Chrám dvouhlavého hada je vysoký šedesátpět metrů a v době naší návštěvy probíhala jeho chrámová nástavba zevrubnou rekonstrukcí, která jej kompletně zahalila do železného lešení.
Bez přehánění vrcholným zážitkem pro mě bylo překonání několika stovek strmých schodů na vrchol Chrámu V. Dřevěné schody, postavené nalevo v těsné blízkosti původního kamenného schodiště, připomínaly spíše žebřík vedoucí do oblak. Otevřeně přiznávám, že jsem měl při lezení nahoru opravdu divný pocit hraničící až se strachem. Dřevěné stupínky byly velice kluzké a jediná chyba by mě jistě stála život. Podstoupené riziko za to však stálo.
Chrám V – nejstarší chrámová pyramida v Tikalu, El Petén, Guatemala (Mart Eslem)
Z nejstarší chrámové pyramidy v Tikalu byl nádherný, dechberoucí výhled. Pyramida vznikla před zhruba dvanáctisty lety a pohled zezdola i zezhora vyvolává opravdu až posvátnou úctu. Tím spíše, když člověk musí tak trochu i překonat sám sebe při šplhání k jejímu vrcholu. Atmosféra tohoto místa společně s překvapivou akustikou dávala pocítit rozpoložení obyčejných smrtelníků, kteří dole poklekávali před stovkami let. Když si člověk představí, že původně čistě bílý povrh pyramidy zářil do dáli a každé slovo kněžího bylo dole slyšet, jako by bylo vyřknuto přímo do ucha věřícího, nechce se člověku věřit, že podobná architektura nebyla Mayům vnuknuta „od jinud“.
Obřadní ohniště pod Chrámem V v Tikalu, El Petén, Guatemala (Mart Eslem)
Prostí a mnohdy i primitivní lidé dávných dob museli na chrámy zírat lidově řečeno jako z jara. I my s Richardem jsme nemohli upřít pokoru a úctu, kterou budí i v dnešním zanedbaném stavu.
Tikal je zkrátka místo, které zanechá v duši každého hlubokou stopu. Ale ani ten, kdo nedokáže pochopit převážně duchovní sílu tohoto města uprostřed nekonečné džungle, nemůže být návštěvou Tikalu zklamán. Málokteré místo vzbuzuje v člověku takovou přemíru spekulací a hmatatelnou touhu, alespoň na chvíli se přenést časem a spatřit Tikal v dobách jeho rozkvětu. Jedinečné místo, o kterém bohužel tak málo víme…
