Téměř na den po dvou letech jsem se vydal opět na Východ. Již vím, že není tak divoký, jako jsem jej tituloval na konci léta 2004.
Oproti tehdejší cestě se událo hned několik změn. Jedeme sice opět ve třech, ovšem v původní sestavě vystřídal Milana můj bratr Michal. Také dopravní prostředek jsme změnili. Namísto autobusu jedeme tentokrát vlastním automobilem. Naším cílem je pouze Koločava a přilehlé karpatské stráně a lesy.
Celé pondělí, 28. srpna 2006, jsme strávili přesunem z Čech na východní Slovensko. Nocleh jsme ovšem naplánovali místo do Košic ještě blíže ukrajinským hranicím. Za silného deště jsme se ubytovali v penzionu Biela Labuť Michalovcích. Po dvou letech jsme se tedy, já a Pavel, vrátili na místo činu a z těsné blízkosti autobusového i vlakového nádraží v Michalovcích zítra ráno vyrazíme na ukrajinský hraniční přechod.
Jelikož hodláme spát převážně pod širým nebem karpatských polonin, nenadálá průtrž mračen nám moc radosti nepřinesla. Ovšem nechme se překvapit ránem. Uvidíme, co nám příštích pár dní přinese…