Kapitola 1 – Desetileté výročí

Koncem srpna 2009 jsem se dočkal malého jubilea. Na týden přesně v srpnu roku 1999, tedy o deset let dříve, jsem poprvé opustil evropský kontinent. Cestou do Tuniska jsem započal svou první cestovatelskou desetiletku. V malé oáze na okraji Sahary jsem tehdy propadl volání své toulavé krve a během deseti následujících let navštívil všechny kontinenty naší planety a více jak padesát zemí světa. Desetileté výročí mě tedy zastihlo na skóre třiasedmdesáti navštívených zemí.

Oněch deset let zcela naruby obrátilo celý můj pohled na svět a změnilo život nejen můj, ale do značné míry i mé rodiny. Za trpělivost i shovívavost k mé často sobecké vášni patří celé rodině obrovský dík. Bylo to nádherných i náročných deset let.

Před jejich završením se ozval můj dávný kamarád ze školních let Roman, který již dlouhá léta žije v Pardubicích. Navrhl mi cestu na Slovensko do Vysokých Tater s výstupem na Gerlachovský štít. Nadšeně jsem nabídku přijal.

Věřím, že se bude jednat o důstojnou oslavu kulatého výročí mých cest. Žádné bujaré pompézní veselí, spíše pokorné rozjímání uprostřed nádherné přírody. Rozjímání o letech příštích a nostalgické vzpomínání na výpravy minulé.

Musím se přiznat, že jsem si o Gerlachu dopředu vůbec nic nezjišťoval. Stačilo mi ubezpečení, že se nejedná o nic extrémně těžkého a nebezpečného. Utvořil jsem si ve své mysli tak trochu naivní představu, že až na vrchol hory vede kamenitá pěšinka. Realita byla samozřejmě zcela jiná.

Pohled na Gerlachovský kotel, Vysoké Tatry, Slovensko [Mart Eslem]

Někteří kamarádi se mě ptali, zda jsem si něco o výstupu na Gerlachovský štít zjišťoval. Po mé záporné odpovědi mi jednohlasně říkali, že bych asi měl. Možná bych své rozhodnutí ještě změnil, ale já si však v posledních letech užívám situace, do kterých se dostanu bez předešlého plánování a zbytečných dlouhodobějších příprav. Zážitky jsou poté ryzejší a hlavně nejsem svázán zbytečnými psychickými bloky, které by vznikly, kdybych dopředu věděl do čeho jdu. Dokážu tím eliminovat i nebezpečně svazující faktor strachu. A strach, obzvláště v extrémních situacích, způsobuje největší problémy. Kdybych předem věděl co mě čeká, možná bych se neubránil před obavami a na Gerlach se vůbec nevydal.

Takto jsem byl v pozici nic netušícího jelimána, který se těšil na dobrodružný pochod. A nesvázán předsudky či obavami jsem si celý výstup na Gerlachovský štít nádherně užil.

Podobnou zkušenost mohu každému vřele doporučit. Vlastně každému asi ne. Alespoň průměrná úroveň fyzické a duševní kondice je k tomu zapotřebí. Na Gerlach by se měl vydat pouze ten, kdo je schopen reálně ohodnotit své vlastní síly. Pokud dojde k jejich přecenění, může se výstup na nejvyšší vrchol bývalého Československa změnit v jedno velké utrpení a peklo nejenom pro dotyčného, ale i pro jeho horského vůdce.

Roman a Mart – dva zelenáči při výstupu na Gerlach, Vysoké Tatry, Slovensko [Mart Eslem]