Jelikož jsme neměli na spěch, času bylo habaděj, ochutnávali jsme Hongkong po malých kousíčkách. V klidu jsme se vyspali a trajektem přepluli na Hong Kong Island krátce před obědem.
Panorama Hong Kong Islandu (Mart Eslem)
Po krátkém bloudění v IFC Mallu jsme našli vchod do přilehlé věže Two IFC. V 55. patře budovy hongkongských finančníků je prosklená vyhlídka spojená se stálou výstavou hongkongských bankovek a mincí. Dole v přízemí jsme vyfasovali návštěvnické visačky a poté nás vpustili do rychlovýtahu. V kabině byla pouze dvě tlačítka. G značilo přízemí a pak už pouze číslo 55. Nic víc. Pokud pominu nápis, že kabina byla hygienicky dezinfikována každou hodinu a led obrazovku, na které běžely televizní zprávy z finančních trhů.
Výtah v Two IFC Tower na Hong Kong Islandu (Mart Eslem)
Z 55. patra byl sice Hong Kong vidět jako na dlani, bohužel však fotografování skrze sklo nebylo to pravé ořechové. Brzy jsme proto zase sjeli dolů do přízemí. Bylo příjemné a překvapující zároveň, že kromě vyfasování návštěvních visaček jsme neprošli žádnou bezpečnostní kontrolou. Pouze jsme se museli u mladé slečny prokázat svými cestovními pasy. To bylo vše, co po nás chtěli. Žádné anální výtěry ani vzorky DNA, jako je to běžné třeba i při pouhé návštěvě toalety v USA. V Hong Kongu byl svět i v roce 2014 ještě normální. Anebo finančníci z budovy IFC jednoduše velice dobře vědí, že terorismus je pouze dobře hraná politická hra s něčím, co bylo virtuálně vytvořeno a reálně neexistuje…
Pohled z mrakodrapu na ulice Hong Kong Islandu (Mart Eslem)
Hong Kong Island z ptačí perspektivy (Mart Eslem)
Z areálu IFC jsme si skočili na oběd do čtvrti So Ho. Kromě jídla jsme si tam užili i příjemné pouliční trhy, na kterých bylo k dostání kromě ovoce, jídla a pití i spousta dárkových předmětů.
Hong Kong Island_pouliční trhy ve čtvrti So Ho (Mart Eslem)
Ovoce ze čtvrti So Ho na Hong Kong Islandu (Mart Eslem)
Čerstvé Sea food v So Ho na Hong Kong Islandu (Mart Eslem)
Více než stánky a obchůdky se suvenýry by se daly prohlížené předměty připodobnit spíše k uměleckým předmětům či k veteši všeho druhu.
Čtvrť So Ho nabízí umělecké předměty i veteš všeho druhu (Mart Eslem)
V horku a dusnu jsme docupitali až na Hollywood Road. Prohlédli jsme si tam chrám Man Mo Temple.
Man Mo Temple na Hong Kong Islandu (Mart Eslem)
V jeho útrobách se sice nesmělo fotit, ale většina cizinců zákaz ignorovala, a tak jsem se odvážil ulovit pár snímků i já. Vnitřek chrámu byl prosycen zemitou vůní vonných tyčinek, z nichž některé byly zavěšeny ve vzduchu na kulatých plošinách přiklopených zvláštními dřevěnými spirálami. Nic podobného jsem do té doby nikde neviděl.
Úchvatné zákoutí chrámu Man Mo Temple (Mart Eslem)
Naproti chrámu jsme pak využili malého parčíku ke chvilce odpočinku ve stínu stromů.
Trocha stínu v parčíku před Man Mo Temple (Mart Eslem)
Po krátké siestě jsme sešli dolů s kopce k Western Market. Za 2,30 HK dolaru jsme se asi hodinu projížděli jednou z atrakcí Hong Kong Islandu, dvoupatrovými titěrně úzkými tramvajemi.
Uzoučké dvoupatrové tramvaje jsou jednou z atrakcí Hong Kong Islandu (Mart Eslem)
Projeli jsme postupně Des Voex Road, Queensway, Johnston Road a Hennessy Road. V jihozápadním rohu Victoria Parku jsme se na Yee Wo Street otočili na zpáteční cestu. Za pár korun jsme si tak projeli tam a zpět hned několik čtvrtí Hong Kong Islandu.
Točna tramvají na Yee Wo Street (Mart Eslem)
Připadal jsem si jak dítě uprostřed sci-fi komiksu. Nadjezdy a podjezdy plné autobusů, luxusních automobilů, stovky typických černých taxíků a chodníky, nadchody a pěší lávky plné tisíců spěchajících lidí. To vše uprostřed nebe se dotýkajících mrakodrapů různých státních firem, bank a mezinárodních korporací.
Ulice Hong Kong Islandu jsou jak ze sci-fi komiksu (Mart Eslem)
Připadal jsem si uprostřed toho všeho jako malý kluk z vesnice, kterého rodiče poprvé vzali na výlet do města. Přestože jsem už navštívil stovky měst po celém světě, přesto jsem si v Hong Kongu připadal nezvykle ztraceně a nicotně. Svými způsobem na mne dolehla i jakási deka deprese a nervozity. Všude samá auta, lidé, hluk, a to vše neustále a v nezvyklém množství. Upřímně si neumím představit žít v podobném městě delší dobu či trvale. Musel bych se z toho dříve či později zbláznit.
Jak Richard trefně poznamenal: „ ten hluk je šílený a hudba ve sluchátkách je pouze zase jen hluk.“ Přes veškerou technickou vyspělost zatím nikdo nepřišel na to, jak si pouštět do sluchátek absolutní ticho. Ticho nelze ve městě, jako je Hong Kong, koupit za žádné peníze…
