V devět hodin ráno jsme opustili Brušperk a chvíli před půl desátou překročili v Českém Těšíně hranice do Polska. Před sebou máme necelých osm set kilometrů cesty po polském území. Zvolili jsem trasu, Bielsko Biala-Katowice-Ledlziny-Czenstochowa-Lodz-Raszyn-Mszczonowska-Vlochy-Varšava-Targonek-Lonza-Suwalki-Budzisko-Vilnius. Hodláme ještě dnes překročit hranice Litevské republiky a pokud se to podaří, najít si nocleh v jejím hlavním městě Vilniusu.
Začátek cesty Polskem se vyvíjel velice příznivě. Přálo nám slunečné počasí a silnice předčily naše očekávání. Žádné zbytečné zpomalování ani zácpy. Velice často i čtyřproudá silnice. Pokud to tak půjde i dál, přejedeme Polsko velice rychle. Hodně lidí nás upozorňovalo na velice problematický a pomalý průjezd. Nic z toho jsem zatím nepociťovali. Možná to bude i tím, že jsem cíleně volil na průjezd Polskem víkend. A o víkendu se budeme i vracet.
Jednomu se však v Polsku nevyhneme a sice tankování. Litr nafty stojí 3,74 zlotých. Směnný kurz v dubnu 2007 činil 7,30 českých korun za 1 zloty. Pohonné hmoty jsou tedy o něco dražší nežli v Česku. To by se však v Pobaltí mělo rapidně změnit. Mile rádi se necháme překvapit tamními cenami. Litr nafty by měl být až o deset korun levnější. (to jsme si naivně mysleli po zkušenosti z Ukrajiny :-D)
Nějakých sto padesát kilometrů před Varšavou se začaly naplňovat hrozby o pomalém provozu. Dostávali jsme se do kolon osobních automobilů i kamionů. Cestovní rychlost se rázem snížila na nějakých šedesát kilometrů v hodině. Díky tomu se začal natahovat i náš časový plán. Předběžně jsme odhadovali průjezd Polskem na osm hodin. To znamená být na litevských hranicích okolo šesté večer.
Ve třičtvrtě na tři, asi šedesát kilometrů před Varšavou, nám však začínalo být jasné, že na hranice dorazíme za denního světla opravdu jen ztěží. Tím je ohrožen i plánovaný nocleh ve Vilniusu. Z hranic je to do něj ještě okolo stopadesáti kilometrů. A hledat ubytování pozdě v noci se nám moc nechce. Reálněji se proto rýsuje nocleh hned někde za hranicemi a možná i pod širákem. Uvidíme…
Před půl čtvrtou, po 412-ti kilometrech cesty z hranic jsme dorazili do Varšavy. Hlavní město Polska lehce napravilo dojem z monotónní krajiny i poměrně nehezké architektury projížděných měst a vesnic. Teprve Varšava dala člověku pocit, že se nachází v rozvinuté Evropě.
Polsko je díky ploché krajině, alespoň z našeho hlediska, velice nezajímavé. Je to velice překvapivé zjištění vzhledem k rozloze a počtu obyvatel této země. Upřímně se nedivím, že snad deset milionů Poláků žije v zahraničí. Mě by také v Polsku nic nedrželo. Stručněji řečeno je Polsko neslaná nemastná země a velice rádi opustíme jeho území. Zjištění, že mě nějaká země na mých cestách ani trochu nezaujala, mě až lehce děsí.
Něco bych však na Polsku přeci jenom nalezl. Velice hlubokou vzpomínkovou stopu ve mne zanechala návštěva koncentračního tábora v Osvětimi. Na prohlídku bývalého nacistického vyhlazovacího tábora nikdy nezapomenu. A blízko Osvětimi je velice známý Krakov. I kdyby kvůli ničemu jinému, tak na prohlídku Krakova, stojí za to Polsko navštívit. Jinak je to taková nudná a smutná země.
Přejezd přes Polsko měřil 760 kilometrů a na hranici Litvy jsme dorazili krátce před půl devátou večer. Vzhledem k pokročilé době jsme lehce upravili náš plán a místo do Vilniusu zamířili do necelých sto kilometrů vzdáleného Kaunasu.
Do druhého největšího litevského města jsme dorazili okolo jedenácté večer. Dopředu jsme si vytipovali ubytování v centru města v hotelu Monela. Na pěší zóně okolo Laisvés aléja nás však čekalo nejedno překvapení. Pěší zóna, lemovaná butiky, restauracemi a jinými obchody se značkovým zbožím, byla již téměř liduprázdná. Ulice v centru však zely prázdnotou i z jiného důvodu.
Nikde v centru se nedá parkovat. Jediná možnost parkování byla v obrovském parkovacím domě na břehu řeky Nemunas. Z parkoviště však bylo nemyslitelné tahat se s našimi zavazadly do hotelu. Před půlnocí jsme najednou řešili situaci, při které jsme váhali, zda vůbec v Kaunasu zůstávat. Uvažovali jsme, jestli přeci jenom nebude lepší pokračovat dle původního plánu dále do Vilniusu.
Rozhodování nám trochu ulehčila skutečnost, že náš milý hotel Monela byl zrušen. Nemohli jsme ho proto najít a lítali po pěší zóně sem a tam. Chvílemi jsem již ztrácel víru ve svůj orientační smysl. Až na recepci jednoho čtyřhvězdičkového hotelu jsme byli upozorněni, že námi hledaný hotel již neexistuje. Teprve podruhé v životě se mi tedy stalo, že průvodce Lonely Planet podal již milnou a nepravdivou informaci. Poprvé to bylo ve Francouzské Guyaně, když jsem hledali surinamskou ambasádu.
Náhradní varianty ubytování byly následně buď příliš drahé nebo nevhodně daleko od parkoviště. Rozhodli jsme se proto Kaunas opustit a hledat jiné řešení k přespání cestou na Vilnius.
Motel Sandija v Kaunasu (Mart Eslem)
Nakonec jsme však přeci jenom nalezli ubytování ještě v Kaunasu. Objeli jsme jej nejdříve po dálničním obchvatu celý dokola a potom jsme u břehů druhého toku protékajícího Kaunasem, řeky Neris, nalezli ukazatele informující o motelu Sandija. Okolo půlnoci jsme nalezli nocleh na Jonavos gatvé v severozápadní části Kaunasu.
Opravdu luxusní ubytování s hlídaným parkovištěm ubytovaných hostů nás vyšlo na 150 litasů na osobu. V ceně byla i snídaně. Směnný kurz litevské měny činil 3,45 litasů za 1 euro. Nocleh jsme tedy nalezli jak se říká za pět minut dvanáct. Byli jsme totiž po celodenním kodrcání v autě ochotni přespat již třeba i venku. A zítra si přeci jenom prohlédneme Kaunas. Za světla. Po rozčarování z pěší zóny jsme v to již ani nedoufali.
Nečekaně luxusní ubytování v Kaunasu (Mart Eslem)
Doufejme proto, že nebudeme prohlídky litovat. Jeden z mála lidí, které jsme večer v centru města potkali, dospívající blonďatý mladík nás totiž mírně šokoval prohlášením o své rodné zemi. Prohlásil doslova :”Celá Litva stojí za ho… . Nic tady není!” My ovšem stále věříme, že se nám tady nakonec přeci jen bude líbit. I přes nečekané obtíže, se kterými jsme se byli nuceni popasovat ihned po překročení hranic této největší i nejlidnatější z Pobaltských republik.
